Také v letošním roce se naše obec napříč všemi generacemi zapojila do jarního úklidu. Na srazu před mirotickou radnicí jsme možná byli v menšině, ale v přepočtu na počet obyvatel jsme byli neporazitelní. A když jsme z rukou paní starostky nafasovali pracovní rukavice a pytle a v rojnici se vydali topolovou alejí směr Lučkovice, neměl žádný odpadek šanci uniknout. Tak to jsme v pytli, řekly si všechny obaly od čokoládových tyčinek, plechovky od energetických nápojů, plastové folie a střepy pivních lahví. A byly. Díky našim čilým seniorním členům z hájenky stihl stejný osud i nepořádek z vejšického konce obce a bratr Mirek M. se hrdinně vypořádal s bincem za průhonem.
Za průhon se pak vydalo ještě pět neúnavných s pozorností upřenou na mladé stromky podél cesty. Byl nejvyšší čas prořezat jim větve, a hlavně vysvobodit zesílené kmínky z ochranného pletiva. Až příště pojedete na Myštice, všimněte si, jak to tam prokouklo!
A ještě dva postřehy z letošního úklidu:
- Mohlo by se zdát, že chlad a mrholení není zrovna ideální počasí. Opak je pravdou. Pokud je našinec na vážkách, zda věnovat vzácný čas úklidu veřejného prostoru, anebo péči o vlastní zahrádku, nepříznivé povětrnostní podmínky ovlivní jeho rozhodnutí příznivě ve prospěch obecně prospěšné aktivity. Murphyho paradox dobrovolné práce: Kdyby bylo hezky, bylo by nás míň.
- Těch odpadků podél cest ubývá. Ne že by nebyly vůbec, ne že by se člověk nepodivil, proč má někdo potřebu to či ono odhodit zrovna tam či onde, ale snad se blýská na lepší a čistší časy.
