Stalo se to, v co mnozí již nevěřili. Po třech letech od naší poslední účasti na hasičské soutěži Boudy v roce 2019 jsme se opět dokázali vypravit na závody. Soutěž v Miroticích „Pod lampou“ je na jednu stranu sice možná méně vážná než jiné. Na druhou však obtížnější, protože se koná ve tmě jen s minimálním osvětlením.
Počasí Mirotickým přálo. Přálo i nám. Naštěstí totiž zapršelo (nebylo tedy možné rozjet lučkovickou plechovou kavalerii) a Mirek F., kterému tu musíme vzdát opravdu velký dík, nás nejen na závody odvezl, ale hlavně se ujal klíčové funkce strojníka.
Naše družstvo se tedy ustálilo ve složení: Adam V., Jirka H., Pavel K., Petr J., Karolína B., Fanda B., Mirek F. a trenér Petr K.
Trénovali jsme odpoledne „nasucho“. Tedy nasucho to úplně nebylo, protože jsme u toho docela slušně zmokli. Nemajíce káď, jsme však alespoň prošli techniku zapojení hadic a zkontrolovali stav naší PS12, která bohužel lépe vypadá, než šlape. Běžci si udělali pár cvičných rozběhů.
Nálada v týmu byla dobrá a doladili jsme vybavení a výstroj. Všichni jsme si pak šli zdřímnout před odjezdem a trenér nám přísně zakázal alkohol a sex až do večerního nástupu u vozidla před hasičárnou. Někteří to přijali s lehkou nelibostí, jiní naopak s úlevou.
Připraveni a ve velmi bojovné náladě jsme v 18:30 vyrazili. Naše mohutně burácející Avia výhružně projela celými Miroticemi, aby si i ten poslední obyvatel uvědomil: „Lučkovice jsou tady!“. U sokolovny jsme to otočili a obzvláště hlučně projížděli kolem radnice. Zaparkovali jsme u rybníka „Lajťák“ jako jedni z prvních účastníků.
Po nástupu nastalo čekání na náš start. Bylo to psychicky poměrně náročné, ale zvládli jsme to bez podstatného snížení naší koncentrace. K dispozici byl naštěstí kromě trenéra již i náš masér. Objevilo se i tvrdé jádro lučkovických fanoušků. Konečně přišel náš čas.
Příprava na platformě nám šla skvěle. Hadice vzorně stočeny a na svých místech. Prakticky vše jsme měli pro jistotu potažené silnou vrstvou silikonu.
Výstřel a již jsme byli v akci. Vše šlo zpočátku naprosto hladce. Hadice B a C pospojovány. PS12 pod rukou strojníka jen předla, připravena zařvat jako lev. Rozdělovač Pavlovi vklouzl do ruky jako kolt pistolníka. Proudaři stáli jako gepardi na útočných pozicích. Savice krásně zaplavená v nádrži. Paráda. Pak se to ale poněkud posralo. Spoj mezi naší PS12 a savicí má již něco za sebou a kousnutý závit netěsnil. Přes všechnu snahu se nám nepodařilo ani silou vůle dostat vodu tam, kam bylo třeba. Neplatný pokus.
Dostali jsme však od pořadatelů druhou šanci a při druhém pokusu již šlo všechno, jak mělo. Únava však již zapracovala a byli jsme tak o poznání pomalejší než při pokusu prvním. Nevadí. Světla červeně svítí a my nyní víme, že Lučkovice dokážou závod dokončit. Teď už jenom zapracovat na té technice.
Sice jsme se umístili poslední, respektive jsme pak kvůli formálnímu protestu družstva Ostrovce nebyli klasifikováni vůbec, nicméně to nám vadilo míň, než že ve stánku docházejí klobásky.
Velký dík za všechny účastníky náleží samozřejmě celému organizačnímu týmu mirotických hasičů za přípravu závodu, parádní atmosféru a zejména skvělé hamburgery!
V našem týmu pak chceme vyzdvihnout zejména Karolínu, naši vycházející hvězdu, která do soutěže dala naprosto vše. Dále vyslovujeme uznání našemu trenérovi, který nás neúnavně celých několik hodin připravoval a byl stále na dosah s uklidňujícím pohledem a zejména dobrou radou. A srdečné díky patří samozřejmě našim fanouškům, kteří nelitovali dlouhé cesty až do Mirotic a podpořili nás.
Co říct na závěr? Jestli si jednou pořídíme káď, třeste se, okolní SDH!
Víte že?
Náš čas (druhého pokusu) v této soutěži byl o celé 4 sekundy lepší než na Boudách v roce 2019. Pokud se budeme i nadále takto lineárně zlepšovat, tak na podzim roku 2057 dosáhneme na celorepublikový rekord 15,63 sekundy.